Opravdu je tomu už hodně dlouho, kdy jsem si naposledy užila perfektní dovolenou. je to snad už tři roky? nebo dokonce čtyři roky? To jsem ještě neměla vůbec žádnou rodinu. Tedy když nemyslím takovou rodinu, jako otce prarodiče a sourozence. A tady v tomto případě mám na mysli hlavně takovou rodinu, kterou mám vlastní, kterou bych založila s přítelem. Jenomže já jsem vždycky měla takovou smůlu, že se mi to nikdy nepodařilo. Už jsem si myslela, že mi asi není souzeno, abych měla partnera, natož děti. Smůla se mi opravdu lepila na paty. Když jsem si našla nějakého partnera, tak to nakonec vždycky dopadlo tak, že se se mnou přítel za chvíli rozešel.
Protože já jsem vždycky svému příteli řekla, že rodinou si chci založit později, proto bych chtěl alespoň dva roky intenzivně cestovat. A když slyšeli pánové slovo intenzivně, tak se zhrozili. Ihned si mysleli, že to bude stát hodně peněz. Přiznávám, že cestování stojí nějaké peníze, ale já jsem nechtěla cestovat do nějakých vzdálených exotických zemi.
Chtěla jsem cestovat pouze po Evropě a pouze jedinkrát se podívat třeba do Thajska anebo do Indie. Stačilo by mi to jenom opravdu jednou. Cestování beru jako také formu odpočinku, takže opravdu nechápu, protože žádný partner se mnou nechtěla cestovat. Tehdy jsem chtěla cestovat na dva dny do Varšavy a potom a jeden den do Říma, tak jsem vždycky pohořela, protože nikde jet nechtěl. Takže proč zůstávat s nějakým partnerem, který to nemyslí vážně a nechce mi vyhovět, abych se někam podívala? Raději budu sama a budu doufat, že se najde muž, který bude přesně pro mě. Uvidím, jak se to všechno vyvine. Na rodinu mám zatím dost času, ale cestovat ve dvou by bylo lepší. Třeba na někoho narazím na cestách. Uvidím, třeba budu mít štěstí. Vždy je lepší, když partneři mají stejné záliby.
